Držím svoje miminko v náruči. Je teplé, maličké, krásně voní a až teď mi to vlastně začíná pomalu celé docházet. Jsem dojatá, šťastná, ale zároveň cítím jak obrovská zodpovědnost to je. Říkám si, tak jo teď jsme rodina, to dáme. První dny jsou taky trochu chaos, jasně, ale pořád z toho mám dobrý pocit. Říkám si, že si časem na sebe zvykneme. Postupně se v tom zorientuju a začnu mu víc rozumět. Dělali to lidi odjakživa tak to přece nějak přijde..

Ne občasný pláč. Ale zoufalý řvoucí maratón, který se vrací. A vrací. A vrací. Kojím. Odříhávám. Přebalím. Chovám. Houpám. Ztiším světlo. Zkouším uspávání. Chvíli to vypadá, že už je klid… a pak zase. 

A mně začne v hlavě běžet tisíc věcí. Je to hlad? Je přejedené? Je unavené? Je přetažené? Je mu zima? Je mu horko? Bolí ho bříško?
A hlavně: proč to neumím poznat?

Začnu dělat víc a víc. Protože přece musím něco udělat.
Masáž bříška. Polohy. Kapky. Zase kojení. Zase odříhnutí. Zase změna polohy. A čím víc zkouším, tím víc jsem napjatá. A čím víc jsem napjatá, tím víc mám pocit, že je napjaté i miminko.

Do toho přijde okolí. Rady. Věty, které se tváří jako jasná pravda:

• Dej mu víc, má určitě hlad.
• Ne, nedávej mu víc, je přejedené, proto pláče.
• Nenos ho pořád, rozmazlíš ho.
• Nech ho vyřvat, musí si zvyknout.
• Ať si zvykne na postýlku, jinak nebude spát nikdy.
• Ty ho moc řešíš, buď v klidu.
• To nic není, to přejde.

A já stojím uprostřed toho a mám pocit, že ať udělám cokoli, může to být špatně. A nejhorší je, že já už si nevěřím protože jsem už zkusila tolik věcí… a nic nefungovalo. Najednou se bojím večerů. Bojím se uspávání. Bojím se dalšího zoufalého řevu. A v hlavě mi jede jediné:

„Co když dělám něco špatně? Co když mu neumím pomoct?"

Miminko nepláče proto, aby vás zkoušelo. Pláč je jeho jediný způsob, jak vám říct: něco mě bolí, něco je na mě moc, něco nezvládám, něco mi chybí.. a spousty dalších informací.

Jenže bez jasných souvislostí se rodiče snadno dostanou do slepé uličky. Protože pláč může vypadat stejně, ale příčina může být úplně jiná. Když miminko pláče, snadno si řekneme: má hlad. Jenže ono může plakat i proto, že je přejedené a bříško je už nafouklé a v přepětí. A další krmení to pak jen zhorší.

A přesně proto někdy nepomůže zkoušet další a další rady, tak se jen trefujeme do špatné příčiny. A to je přesně moment, kdy je potřeba udělat tlustou čáru.

Náš webinář „Co dělat, když miminko pláče? - 6 častých důvodů a co mu uleví“ vám dá jasné informace, díky kterému přestanete tápat.

A najednou se vám to začne skládat:

• jak miminku nastavit pocit bezpečí, tepla a jistoty,
• jak velkou roli hraje spánek a denní režim,
• jak přetížení nervové soustavy zvyšuje pláč,
• jak vše dělat prakticky doma, hned, v běžných situacích.
• jak může manipulace a dobře míněná snaha miminko paradoxně rozrušit.

Protože v tu chvíli nepotřebujete deset názorů. Potřebujete jednu srozumitelnou cestu. A právě proto se Eva Kiedroňová věnuje péči o miminka a psychomotorickému vývoji přes 40+ let, aby rodiče nemuseli prožívat další večery v nejistotě, když se dá pochopit příčina, tak se dají vzít otěže života znovu pevně do svých rukou.