Dětské záchvaty vzteku dokážou rodiče dovést k zoufalství. Mnozí v takovou chvíli neudrží vlastní nervy na uzdě a dojde i na křik, plácnutí nebo ponechání dítěte na hanbě. Jak vypjatou situaci zklidnit a obejít se bez fyzických trestů?

Na tuto otázku se pokouší najít odpověď francouzská psycholožka Isabelle Filliozatová v knize Zkoušeli jsme všechno! Podle ní často dospělí nahlíží na chování dvou až čtyřletého dítěte jako na rozmar nebo snahu provokovat, ale přitom jde o logický postup situace daný tím, jak se dětský mozek vyvíjí.

Jak dospívá dětský mozek?

Jde o velmi komplikovaný proces, který neprobíhá lineárně, ale skokově a často se může dokonce zdát, jako by dítě šlo ve svém vývoji dozadu (např. začne se stydět, protože si začne uvědomovat pozornost ostatních, začne se něčeho bát, i když s tím dřív neměl problém apod.). Pokud ale rodiče tuto stránku dětství nechápou, považují to jen za „divadýlko“ a jejich reakce v dítěti vyvolá nával vzteku.

Začne křičet, brečet, nekontrolovaně sebou smýkat. „Přetížený nervový systém dítěte spustí tuto reakci, kterou se zbavuje nahromaděného napětí…Žádáte ho, aby se uklidnil, zatímco tento záchvat je jeho způsob, jak se uklidnit,“ vysvětluje francouzská psycholožka a matkou dvou dětí ve své knize. Dítě se po opětovném získání kontroly může vrátit do normálu a být zase veselé a usměvavé, což často jen podpoří domněnku rodičů, že na ně celou dobu hrálo komedii.

Hraje na nás komedii?

Složitého intrikování je ale podle Filliozatové dítě schopné později, než se většinou domníváme. Jako test nabízí vkládací hračku s tvary. „Pokud dítě musí nejprve zkoušet, zda se daný tvar vejde do otvoru, a nepodaří se mu slovně sdělit, jaký tvar kam patří, je naprosto neschopné si vymýšlet jakékoliv rozmary,“ nabízí rodičů návod a dodává, že až 85 % dětí je toho schopno po svých čtvrtých narozeninách.

Jako první důvod k takovému chování udává francouzská psycholožka nedostatek lásky, které děti pociťují a které je vede k volání o pomoc v podobě zlobení. Doteky, hlazením, mazlením a dalšími projevy lásky se v nich vyplaví hormon oxytocin a uklidní se. Ale všechno samozřejmě nepramení jenom z nedostatku lásky.

Jednodušší, než si myslíme

„V poslední době máme často tendenci vše psychoanalyzovat – vykládáme si sebemenší odlišné chování jako žádost o pozornost, boj o moc či její zmocnění. Realita je často mnohem prostší. Hlad modifikuje hladinu cukru v mozku. Žízeň, nedostatek spánku, přílišné horko, potřeba čurat nebo kakat, příliš podnětů, ale také nedostatek pohybu, to vše zaplavuje mozek a tělo hormonem stresu,“ vysvětluje možné příčiny záchvatů vzteku a pláče francouzská psycholožka Isabelle Filliozatová ve knize Zkoušeli jsme všechno! nabízí několik kroků k řešení.

Nasměřujte dítě na vhodnější podněty

Dítě co se nudí, začne dříve nebo později v našich očích zlobit – bude si zkrátka samo hledat vlastní zábavu (a přibližně do čtyř let věku si v tu chvíli nebude vzpomínat na vámi daná pravidla jako „Na poličky s marmeládami se nesahá“). Vemte s sebou dítěti hračku nebo knížku, nebo mu dejte vlastní menší úkol jako vyber tři pomeranče do pytlíku a připomeňte mu ho, pokud se nechá něčím rozptýlit.

Zjistěte, co mu chybí

Nejčastějšími problémy jsou hlad, žízeň, únava, potřeba jít na záchod nebo přebalit nebo dítěti nepříjemná teplota. I když možná v danou chvíli nemůžete potřeby dítěte uspokojit, dejte mu dostatečně najevo, že jej slyšíte a že mu rozumíte.

Nechte ho zbavit se napětí

Záchvat vzteku ale už může být v plném proudu a v tu chvíli jediný způsob dítěte, jak se zbavit nahromaděného napětí. V takovém případě zajistěte, aby si neublížilo a počkejte, až bouře přejde. Pomoci mu můžete tím, že ho obejmete a že se pokusíte popsat jeho pocity. Dítě tak dostane šanci je pochopit (např. Jsi rozčilený, protože bys chtěl…. Člověka občas popadne vztek, když nedostane, co chce.)

Záchvaty vzteku nebo zlobení mohou být podle Isabelle Filliozatové také reakce na nepřiměřené chování rodičů nebo jsou prostě záležitostí věku. Až do tří let věku jsou děti sice schopny pravidla pochopit, ale mají problém s jejich dodržování – nejde o zlobení, ale o nedostatečnou propojenost všech neuronů v mozku a zbytku těla a o to, že děti naprosto žijí okamžikem.

Dítě nechápe negaci a relativitu

Konání v tu chvíli je zcela pohlcuje a je tím nejdůležitějším, proto také zdánlivá maličkost může spustit nezastavitelnou lavinu slz. Dítě v tu chvíli nezveličuje, opravdu má pocit tragédie kvůli tomu, že ho nutíte ukončit hru nebo mu nandáte ponožky dřív než kalhoty.

Filliozatová také rodiče velmi varuje před tím, aby si děti na zlobení sami „naprogramovali“ nevhodně zvolenými slovy. Dítě totiž neumí zacházet s negací. Pokud mu řeknete: Neutíkej sám přes silnici, vložíte mu do hlavy obraz akce, dítě jako by NE na začátku ani neslyšelo. Namísto toho můžete říct třeba: „Pomůžeš mi zmáčknout knoflík na semaforu? Řekneš mi, až uvidíš zeleného panáčka?“ A nastavit celou situaci od počátku bezpečněji.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/jak-zvladnout-detsky-zachvat-vzteku-dvv-/deti.aspx?c=A150226_222154_deti_haa

Vzdělávací literaturu v oblasti komunikace s malými dětmi najdete také na našem e-shopu v sekci naučné.