Tip na vánoční dárek: Darujte Kenny cvičení s dětmi on-line ❤️ ZDE
Kolem 8. měsíce věku dítěte očekáváme tzv. osmiměsíční (separační) úzkost. Jedná se o dobu, kdy je dítě na nějakou dobu doslova závislé na fyzické blízkosti matky. Bojí se cizích lidí i neznámých věcí (klidně i těch známých, s kterými se ale nevídá denně).
Období separační úzkosti se u dítěte objevuje poté, co získá lepší pohybové a orientační schopnosti, které jsou spojeny s touhou vzdálit se od maminky a poznávat či prozkoumat vzdálenější okolí. Toto přirozeně načasované období je velmi důležité z hlediska bezpečnosti dítěte.
Je způsobeno tím, že dítě řeší psychický rozpor. Na jedné straně se mu chce využít stále lepších schopností odpoutat se od maminky, vzdálit se od ní a prozkoumat okolí, ale na druhé straně má strach, protože vše se doposud dělo v bezprostřední blízkosti matky.
Proto to řeší tak, že si mámu více hlídá, chce ji pro sebe. Vyžaduje, aby se mu věnovala a doprovázela ho v průzkumných cestách dle jeho zájmu. Těch lákadel k průzkumu je však tolik, že je z toho unavené. Proto se nějakou dobu brání jakémukoliv kontaktu maminky s cizí osobou nebo v novém prostředí.
Toto období se nejlépe překonává tak, že na jedné straně vyjdeme maximálně vstříc potřebám dítěte. Na druhé straně ho však pozitivně motivujeme a povzbuzujeme vlastním vzorem k přátelské a empatické komunikaci s okolím, se kterým přichází přirozeně do styku i bez vlastního výběru.
Z toho vyplývá, že pokud dítě v novém prostředí či při kontaktu s cizí osobou potřebuje být stále s námi, tak ho držíme více v náručí nebo si ho častěji usadíme do klína. Místo povzbuzování „neboj se“ ho raději povzbudíme popisnou komunikací.
To znamená, že když se něčeho bojí, tak si dítě přivineme k sobě a přitom mu uvolněně, s úsměvem a s vírou, že to lehce zvládne, řekneme například: „Podívej, to je teta Jana. Ahoj této, Jak se máš, pojď dál…“ Tímto způsobem ho učíme empatické komunikaci s okolím. Přitom však nechceme po dítěti, aby se uvolnilo hned.
Respektujme, že mu to může chvíli trvat. Nejdříve se musí s celou situací seznámit, prohlídnout si ji, zvyknout si na akustiku, hlas, tváře i prostředí. Když mu to umožníme v naší něžné náruči, podpoříme ho vlastním láskyplným vzorem a dopřejeme mu dostatek času, pak se brzy uvolní a bude nás následovat.
Matka se stává jedním z prvních objektů, které dítě chápe jako trvalé. Dokonce i uložení do postýlky dítě chápe jako odloučení (i když třeba do té doby usínalo samo bez problémů). Proto je také hlavně v tomto období naprosto nevhodné od něj odházet a učit ho zvykat na péči jiných lidí.
Dítě se nenechá uložit nikým jiným než matkou a bylo by pro něj i velikým zklamáním, kdyby tam nebyla i po probuzení. Musíme udělat vše proto, aby se dítě nebálo ponořit do spánku.
Stimulaci psychomotorického vývoje dítěte se věnuje publikace Rozvíjej se, děťátko…, podobně jako stejnojmenný kurz.
Podívejte se na průvodce nejdůležitějším obdobím
života dítěte, od porodu, do jednoho roku.