Novinka: Podívejte se na zbrusu nový Webinář: Mít peřinku není všechno

Když si dítě postaví hlavu…

Své děti milujeme, s úžasem sledujeme, co již dokážou, jsme ochotni udělat pro ně vše a právě o to víc nás překvapují a trápí jejich vzdory a vzteky.  Co s tím?

období vzdoru

Kolem prvního roku naše dítko začne protestovat vůči zásahům  dospěláka (př. oblékání, jídlo), omezením (tam nesmíš) a našim přáním.  Pláče, vzpírá se, křičí, zajíká se, prohýbá se do oblouku a my musíme ho držet a vydržet. V hlavě se nám honí myšlenky jak to udělat jinak, co změnit, aby se to neopakovalo, jak reagovat, jak zasáhnout?

Vše souvisí s nově získanou dovedností dobývání prostoru plazením, lezením, či chůzi a silnou potřebou získávat a objevovat nové a také nezralou nervovou soustavou. Ale vše po pořádku.

Asi od 7. měsíce věku je dítko velmi silnou citovou vazbou připoutáno k mámě, ale zároveň má obrovskou touhu po objevování nového.  Na objevných výpravách se dostává do situací, které jsou pro něj nevhodné, nebezpečné a rodičova ruka jej ochrání, ale to se mu nelíbí a dá to patřičně najevo. Jak silně bude dítě reagovat, jak dlouho a jak často bude zkoušet naši trpělivost – to vše závisí na jeho vrozeném temperamentu a osobnosti.  Rodič v této době by si měl stanovit, co dovolí a co nedovolí. Jestli se můžou rozhazovat knihy nebo ne, jestli se může vytahovat hlína z květináče nebo ne – a  na tom trvat a trpělivě vést k tomu dítě, tak dlouho dokud toto pravidlo začne respektovat.  Pravidel si stanovíme jen tolik, kolik zvládneme uhlídat, protože úspěch závisí na důslednosti, tedy vybudování jistoty, že vždy zareagujeme stejně.

Naše dítko se má právo na nás patřičně rozzlobit (my se také rozzlobíme, když máme jet na dovolenou a cestovka nám změní destinaci). Jeho pocity plně akceptujeme slovy „ já vím, že se ti to nelíbí, že se zlobíš…“ a tělesným kontaktem, objetím mu dodáme oporu. Musí vědět, že ho máme rádi, i když se zlobí.

A teď přichází na řadu ona nezralá nervová soustava – tak malé i mnohem starší dítě a nakonec i my dospěláci-  negativní emoce leckdy neumíme dobře zvládnout a potřebujeme ventil. Emoce pojmenováváme, tolerujeme a ukazujeme jiná možná účinnější řešení problému. Je třeba zůstat nad věcí a nedat se vtáhnout do této „války“, kontrolovat své vlastní prožívání a emoce.

Pro dobrou pohodu je nutné vytvořit dítěti bezpečný prostor na hraní, kde může experimentovat a objevovat  dle libosti, tam je jeho prostor a my ho nebudeme omezovat .
období vzdoru I

Kolem druhého roku spousty konfliktů a nedorozumění plynou z ještě nedostatečných komunikačních schopností dítěte. Naše dítko už téměř všemu rozumí, ale velmi málo nám sdělí, a právě proto se často zlobí a vzteká. Také vyžaduje plnit vytvořená a naučená pravidla a rituály, které se nepovoluje měnit.  V této době hledejme cestu v co nejdokonalejším porozumění, dávejme jasně najevo, že se chceme domluvit, že chceme porozumět. Ať nám ukáže, přinese atd., a pokud nemůžeme jeho přání splnit, opět respektujme pocity a uklidňujme.

Velmi dobrým pomocníkem v situacích vzdoru, je humor, pomůže nám i dítěti. Pokusíme se přetvořit celek do něčeho legračního –„ to nám ty punčocháčky dnes zlobí, asi se na ty nožky přilepily“. V žádném případě si legraci nesmíme udělat z dítěte.

Třetí rok přináší s sebou velkou změnu, z naší malé Haničky, Terezky a malého Honzíka, Petříka se stává samostatné JÁ. Poznáme to snadno. Už nepapá Janička, ale JÁ papám. JÁ se stává nejpoužívanějším slovem a také nejčastějším zdrojem konfliktů. Úkolem rodiče se stává rozdělit věci na důležité a nedůležité. Nedůležité je výběr sukýnky, botiček atd.. a tom si může rozhodnout dítě – důležitý je odchod do školky, jídlo u stolu a na  tom trvá dospělý. Nadále u dítěte trvá nezralost citová i sociální a dítě potřebuje pomoc se zvládáním negativních emocí, zklidněním a pozitivní motivací.

období vzdoru II

V období předškoláka máme před sebou již „ vyzrálé“ JÁ v dětské dušičce. Konflikty, vzdory a vzteky existují i v této době, ale mají podobu již klasických mezilidských kontaktů. Dospělý v konfliktech pomáhá ukázat a naučit používat lepší strategií řešení problémům a konfliktů. Učí omlouvat se, usmiřovat, spolupracovat, neubližovat, půjčovat, domlouvat se. Dospělák je nadále pro dítě důležitou oporou v pláči, vzteku, lítosti, smutku, dodává odvahu a hlídá záda ve hře fair play.  A tak vyzrávání dítěte pokračuje dál a dál, až jim předáme vše, co umíme nejlépe. Vždy však budeme pamatovat na to, že nejsme neomylní a že chyby děláme všichni.

Klidné a spokojené bytí a žití s dětmi vám přeji  z celého srdce.

Mgr. Barbara Kiedroń –  38 let,  matka čtyř dětí.  Psycholožka, která se při své práci zaměřuje na pomoc při řešení problémů rodin s malými dětmi, předškoláků a školáků. Pracovala v Pedagogicko-psychologické poradně, ve Speciálně pedagogickém centru pro tělesně postižené děti, dlouholetá lektorka pro vzdělávání instruktorů dětských center, kontaktní psycholog pro „slané“ děti.

V našem e-shopu najdete mimo jiné také naučnou literaturu z oblasti komunikace s dítětem, například známou knihu psycholožky Jiřiny Prekopové Malý tyran.

Světově uznávaná autorka unikátní péče o dítě. Vychází ze své 35. leté praxe. Autorka publikací a videokurzů pro rodiče.

ON-LINE TURNÉ
EVY KIEDROŇOVÉ

Podívejte se na speciálně natočený
 kurz Evy Kiedroňové
podle osnovy živého turné.

 

Komentáře