Dříve byla rodina neustále pospolu. Otec se věnoval zajišťování obživy, hospodářství i řemeslu, kterému učil od raného dětství také své děti. Práce matky se týkala především domácnosti, hospodářství a péče o děti, kterých dříve bývalo v průměru 4-5 v rodině. Tato práce se odehrávala většinou doma pod stálým přihlížením dětí, které tak měly možnost dozvědět se a naučit vše v praxi. Jak děti rostly, tak se samy přirozeně zapojovaly postupně do všech činností, ve kterých se postupně zdokonalovaly až do dospělosti. Většina mužů i žen si zakládali rodiny záhy po dovršení dospělosti a proto není divu, že vedení hospodářství, domácnosti i péče o děti bylo pro ně zcela přirozenou záležitostí. Tento model na světě fungoval několik tisíc let.

Postupně, krůček po krůčku se historický model měnil až v moderní způsob života, jaký žijeme dnes. Muži i ženy si zakládají rodiny podstatně později, v průměru až kolem 30 let. Většinou si dopřejí v průměru 1-2 děti. Je pochopitelné, že v souladu s dnešní moderní dobou rodiče nabízejí svým dětem brzy po narození velmi pestrý a rozptýlený život, a to jak do prostoru, tak do zájmů a informací. V dobré víře chtějí dítěti nabídnout co nejvíce informací, zážitků i vzdělání. Rodiče s dětmi docházejí do mateřských center a dětských klubů s různými „vyššími“ zájmy (zpestřit den, zabavit se, otužit či poučit). Poté děti docházejí do mateřské školky a školy, kterou doplňují nejrůznějšími zájmovými kroužky a sportovními činnostmi. Poté jdou zcela běžně děti na střední a vysokou školu, kterou si zpestří autoškolou, brigádou a přátelstvím s protějším pohlavím. Po studiích nastupují do zaměstnání, které většinou souvisí se směrem studia. Na nějakou dobu zaměří svou nejvyšší pozornost na budování pracovní kariéry s cílem postavit se na vlastní nohy a našetřit si peníze, aby mohli časem založit rodinu.

Pavel s Lucií napsali: „Do doby, než jsme sami začali plánovat dítě, tak jsme o něj vlastně ani tak zvaně „nezakopli“. Možná, že se to zdá divné, ale prozatím jsme nikdy dítě v rukou nedrželi, a také jsme se doposud o ně vůbec nezajímali, protože jsme měli zcela jiné zájmy – studia, práce, sport, hory atd. Děti, které jsme měli možnost sledovat, se nám většinou zdály rozmazlené a neposlušné, proto jsme je často považovali spíše za „obtížný hmyz“ . Rodiče těchto dětí nechceme soudit, chápeme, že to není jednoduché. Právě proto chceme udělat vše proto, aby se nám podařilo naše dítě vychovat alespoň tak, jak se podařilo našim vychovat nás. Máme obavy, jak to vše zvládneme, a tak hledáme informace a někoho, kdo by nás informoval a naučil alespoň to nejdůležitější do začátku. Naši známí nás přesvědčují, ať to nehrotíme, vždyť to prý zvládne každý. Ale nám se to nezdá, že bychom měli mít takovýto „free“ přístup k výchově našeho dítěte. Nic nechceme přehánět, ale ani podceňovat. Prosíme, poraďte nám. Rádi se necháme poučit a vést. Skutečně chceme pro naše dítě to nejlepší“

V době očekávání dítěte většina budoucích rodičů proto hledá zcela pochopitelně informace, které kdysi byly samozřejmé a přirozené. Není divu, vždyť o výchově dítěte mají pouze teoretickou představu, která se zakládá na občasném setkání s dítětem svých přátel či v rodině. Informací je „naštěstí“ plný internet. Ale které z nich si vybrat, když jsou velmi často tak rozporuplné…. Po narození dítě nosit nebo nenosit a jak? V náručí, v šátku, v manduce nebo v baby vaku? Kočárek ano či ne? Ukládat dítě do kolébky, závěsné houpačky, postýlky nebo s ním spát v posteli? Kojit či nekojit? Pleny látkové, jednorázové nebo bezplenková metoda? Dudlík nebo paleček? Cvičení, plavání, masáže, znaková řeč, mateřské centrum … ano či ne? Které a od kdy? Nezáviděni hodná situace.

Co je pro naše milované dítě opravdu to nejlepší? Máme to opravdu nechat na intuici, která v podstatě vychází z doposud nabytých informací a zkušeností? Nebo kdo nám nejlépe poradí?

Je skutečně zarážející, že v dnešní době, kdy na všechno existují školy, tak na takové životní poslání, kterým je výchova našeho nejdůležitějšího člověka na celém světě, škola neexistuje. A to je velká škoda, protože se jedná nejenom o velmi smysluplný, ale zároveň o velmi zajímavý obor, který uvítají všichni zodpovědní a milující rodiče. Kdo jiný by měl nebo spíše „chtěl“ lépe rozumět pláči a potřebám dítěte ihned po narození, umět pomoci při bolení bříška nebo nastavit denní režim ve prospěch dítěte i rodiny, znát možnosti správné stimulace přirozeného psychomotorického vývoje dítěte, umět s ním správně komunikovat, nosit ho v náručí a smysluplně zaměstnat než rodič, který se o dítě stará 24 hodin denně? Není to právě rodič, který má největší zájem na tom, aby zrovna jeho dítě bylo nejenom spokojené, ale také, aby zdravě prospívalo, bylo silné, bystré, otužilé, šikovné a moudré?