1. Dítě se nevyvíjí samo od sebe, ale podle podmínek, které dostává

Vývoj dítěte není loterie ani jen „genetika“. Z praxe jasně vidíme, že miminko se vyvíjí podle toho, jaké podmínky každý den zažívá.

Konkrétně záleží na tom:

• jak je oblékáno,
• jaký má denní rytmus (střídání bdění, kontaktu, hry a odpočinku),
• jak je ukládáno ke spánku a odpočinku,
• jakým způsobem a v jakém tempu s ním rodiče komunikují a manipulují v náručí,
• jaké prostředí ho každý den obklopuje – fyzické i emoční.

To nejsou jen osobní názory, ale poznatky z pozorného sledování souvislostí, příčin a následků u tisíců dětí v přirozeném prostředí rodiny.

Stačí drobná změna v tom, jak s miminkem zacházíme – a často se v průběhu několika týdnů změní například:

• kvalita spánku,
• napětí ve svalech,
• držení těla,
• schopnost uvolnit se a soustředit,
• chuť objevovat a hýbat se.

Vývoj dítěte tedy není přenechaný osudu. Rodiče mají v rukou mnohem víc, než se jim obvykle říká – jen k tomu potřebují jasné, praktické a srozumitelné informace.

2. To, co je běžné, není totéž co správné

U novorozenců často vidíme:

• asymetrie,
• zvýšené nebo snížené napětí,
• záklony,
• úklony hlavičky.

Ano, je to běžné. Ale to ještě neznamená, že je to v pořádku za všech okolností.

Není jedno, jak dlouho, jak často a v jakých podmínkách tyto projevy dítě zažívá. Není jedno, když si nevýhodné polohy a pohybové vzorce postupně fixuje.

Dnešní realita je taková, že téměř 95 % dětí přichází s potížemi, které nejsou následkem porodu nebo vážného zdravotního stavu novorozence. Vznikají proto, že:

• rodičům chybí ucelené informace o každodenní péči,
• setkávají se s množstvím protichůdných rad,
• často nevědí, čemu věřit a co je skutečně důležité.

Rodiče za to nemohou. Většina z nich je:

• velmi citlivá,
• laskavá,
• snaživá.

Jen se ztrácejí v záplavě doporučení, která se předávají v dobré vůli, ale často bez pochopení širších souvislostí.

3. Rozsah praxe není u všech odborníků stejný

Je velký rozdíl mezi tím, když odborník:

• vidí dítě párkrát ročně v ordinaci,

a tím, když má možnost:

• sledovat každodenní situace v rodině,
• vidět, jak s miminkem rodiče skutečně zacházejí během dne.

V ordinaci obvykle nevidíte:

• jak miminko reaguje v náručí během dne,
• jak odpočívá mezi krmením,
• jak spí – a na čem spí,
• jak ho rodiče běžně zvedají, nosí, kojí, pokládají, oblékají či přebalují,
• jaký má denní režim,
• co všechno se děje během celého dne, ne jen v krátkém vyšetření.

Já tuto možnost mám. Za jeden jediný měsíc mi projde rukama tolik dětí, kolik jiný odborník někdy neuvidí ani za celý rok.

Právě dlouhodobé sledování každodenních situací ukazuje skutečné příčiny a následky:

• proč se některé potíže zhoršují, zatímco jiné mizí,
• jak konkrétní úprava polohování, manipulace nebo denního režimu změní vývoj dítěte,
• jak silný dopad má „obyčejná“ každodenní péče na celkový psychomotorický vývoj.

4. Proč se ani věda neshodne – a co v ní chybí

Možná jste si všimli, že ani odborná literatura se vždy neshodne například na:

• věku vymizení primárních reflexů,
• délce trvání asymetrií,
• tom, co přesně je ještě „v normě“.

Není to chyba, je to logické. Vývoj dítěte totiž závisí na prostředí, které denně zažívá.

Dvě stejně stará miminka se stejnou diagnózou se mohou vyvíjet úplně jinak, pokud:

• jedno zažívá citlivou, vědomou péči s vhodným polohováním a manipulací,
• druhé tráví většinu dne v nevhodných polohách nebo pod stresem.

To, co dnes ve vědě chybí, je samostatný vědní obor, který by se věnoval právě:

„Způsobu každodenního zacházení s miminkem a jeho vlivu na celý budoucí život člověka.“

Právě tato oblast je přitom dlouhodobě podceňovaná – a přesto zásadně ovlivňuje, jak se dítě bude vyvíjet nejen fyzicky, ale i psychicky a emočně.

5. S instruktory My Happy Baby sleduji tyto souvislosti už 40 let

Od roku 1982 se cíleně věnuji nejen vývojovým tabulkám, ale hlavně dopadu každodenní péče na:

• svalové napětí (hypotonie, hypertonie, nerovnoměrné napětí),
• držení těla,
• vymizení reflexů a přechod k vědomým pohybům,
• aktivaci středu těla,
• dýchání a schopnost soustředit se,
• jemnou motoriku,
• kojení, trávení i vylučování,
• postavení kloubů i chodidel,
• rozvoj řeči a rozumový vývoj,
• a celkově psychomotorický vývoj dítěte.

To, co rodiče a odborníci často popisují jako „zázrak“, je ve skutečnosti logický důsledek změn v každodenní péči.

Na živých ukázkách s dětmi to opakovaně vidí:

• rodiče, kteří přicházejí na mé semináře,
• fyzioterapeuti, lékaři, dula služby, porodní asistentky, lektorky cvičení a další odborníci.

Když se změní:

• prostředí,
• polohování,
• manipulace v náručí,
• denní režim dítěte,

začnou se měnit i projevy dítěte – jeho napětí, kvalita spánku, celková spokojenost i dosahování vývojových milníků.

6. Hnízdění není fixace. Je to vědomé nastavení prostředí

Často slýchám obavy typu:

• „Když je miminko v hnízdečku, nebude zafixované?“
• „Nebrání mu hnízdění v pohybu?“

Správně nastavené hnízdění rozhodně není fixace. Nejde o to miminko „připoutat“, ale pomoci mu cítit se bezpečně a najít střed svého těla.

Dobře provedené hnízdění pomáhá dítěti:

• uvolnit se z napětí,
• najít střed těla, od kterého se učí pohybovat,
• aktivně pracovat s končetinami, místo chaotického „máchání“,
• plynule přejít od reflexů k vědomým pohybovým vzorcům,
• zlepšit dýchání, trávení a soustředění.

Hnízdění tedy:

• neomezuje,
• nebrzdí pohyb,
• naopak podporuje přirozený, zdravý vývoj.

Rozdíl je v tom, jak je hnízdečko použito:

• zda je součástí promyšleného konceptu péče,
• nebo jen dalším „hezkým produktem“, u kterého nikdo rodičům nevysvětlí, jak s ním správně pracovat.

7. Neprodávám produkt. Předávám systém

Proto je součástí každého setu My Happy Baby také online kurz.

Nejde totiž jen o to, kde miminko leží. Jde o to:

• jak s dítětem komunikujeme,
• jak ho zvedáme, pokládáme, nosíme,
• jak s ním pracujeme v náručí i na podložce,
• jak mu nastavíme rytmus dne, odpočinku a podnětů.

Produkty jsou jen pomocníci. Samy o sobě nic nezmění. Skutečná síla je v celém konceptu – v systému, který propojuje:

• prostředí,
• polohování,
• manipulaci,
• denní režim,
• emoční naladění rodičů,
• respekt k přirozeným potřebám dítěte.

8. Spolupráce místo boje – pokora místo prosazování sebe

Věřím, že všichni, kdo pracujeme s dětmi, chceme v jádru totéž:

„Aby se dětem dařilo dobře.“

Proto volím cestu:

• úcty,
• pokory,
• vysvětlování,
• hledání souvislostí,
• společné snahy o dobro rodičů a jejich dětí.

Mrzí mě, že se někdy setkávám s tím, že lidé, kteří z mých doporučení čerpají a někdy je i kopírují, zároveň veřejně útočí. Nemám potřebu je hodnotit či soudit. Jen je mi líto, že místo spojení sil ve prospěch rodičů a dětí se na sociálních sítích často bojuje o pozornost.

Já sama:

• na nikoho neútočím,
• nehaním,
• nezesměšňuji.

Snažím se trpělivě, pravdivě a s láskou vše objasňovat – rodičům i odborníkům, kteří přicházejí na mé semináře. Své zkušenosti jsem s důvěrou předala už tisícům profesionálů, kteří v tom vidí obrovský smysl.

To, co nás všechny trápí, je fakt, že péče o nejmenší děti – způsob každodenního zacházení s miminkem – je na celém světě hluboce podceňována. A přitom právě tato oblast:

• nemá svůj samostatný vědní obor,
• přestože ovlivňuje celý budoucí život člověka.

Závěr: děti i rodiče si zaslouží prostředí, ve kterém se jim daří dobře

Dětem i rodičům všichni přejeme totéž – aby se jim dařilo dobře.

Pokud k sobě budeme přistupovat:

• s úctou,
• pokorou,
• a ochotou si porozumět,

můžeme společně vytvářet svět, ve kterém:

• miminka dostávají podmínky pro zdravý, harmonický a radostný vývoj,
• rodiče mají jistotu, že to dělají dobře,
• a odborníci táhnou za jeden provaz, místo aby mezi sebou soupeřili.

Mým posláním je už 40 let jediné:

„Ukazovat rodičům i odborníkům cestu, která dává smysl, je láskyplná, preventivní a dlouhodobě funguje.“

Pokud se právě teď staráte o miminko – nebo se na něj chystáte – vězte, že nejste bezmocní. To, jak s dítětem každý den zacházíte, má obrovský význam. A já jsem tu od toho, abych vám s tím srozumitelně a lidsky pomáhala.