Obchoďák je pro děti jako možnost k objevování
Supermarket je pro děti svět, kde stále objevují něco nového a nového. V každé uličce, zatáčce se najdou nové a nové věci, velké a barevné krabice. Někde to chrastí, jinde to šplouchá. Nenechavé ručky vašeho potomka pak automaticky po všem sahají, chtějí to ozkoušet na vlastní kůži.
Nejlepší je, když dítě umístíte do nákupního vozíku. Z něj má totiž daleko lepší přehled. I pro vás jako rodiče je nákupní vozík spásou, dítě je v něm lépe „ovladatelné“, neženete se za ním po celé prodejně. Horší je, když dítě na předměty dosáhne. Sice je potichu, ale zato vám zdatně pomáhá s nákupem, samozřejmě podle vlastního uvážení.
Když následně jeho nákupy regulujete a vracíte zboží zpět do regálu, už se to neobejde bez srdceryvného křiku a slziček. Při každodenním nákupu si děti také rozšiřují své obzory. Můžete jim vyprávět o tom, jak se potraviny zajišťují, jak se dostávají do obchodů, na co slouží, z čeho se vyrábí a podobně.
Děti se zde také učí hodnotu peněz, mohou pozorovat zaměstnance obchodů. Děti předškolního věku rády sledují pultový prodej, vidí, jak se věci váží, balí.
Existují rodiče, kteří si takovéto výpravy za nákupy užívají a tráví jimi každou volnou chvíli. Jsou však také rodiče, kteří se takovýchto „výletů“ upřímně děsí. Druzí zmínění rodiče totiž dobře vědí, že nakupování s dětmi unaví celou rodinu. Děti se možná chvíli baví, poté je to však začne nudit a začínají na sebe strhávat pozornost.
Navíc chtějí vše, co vidí ve svém okolí. Bývají „neposlušné“, „rozpustilé“, což rodiče nevidí rádi, nesoustředí se pak na nákupy a na děti bývají nepříjemní. Někdy se rodiče snaží dítě do nákupů aktivně zapojit. Malé vozíky, které děti mohou plnit, najdete v mnoha obchodech. Doma sepíšete seznam a děti jsou pak pověřeny úkolem, ukládají do svého vozíku potřebné věci.
Když má dítě k dispozici malý vozík, měli byste jej mít neustále ve své blízkosti. Není-li po ruce dětský vozík, můžete dítěti zboží podávat a ono je pak ukládá do velkého vozíku, kde sedí. Jestliže sedí ve vozíku, mělo by se naučit, že věci v košíku se rozbalovat nesmí, až po zaplacení. Než si dítě tyto pravidla nakupování osvojí a přijme za své, čeká rodiče nejedno hektické nakupování, kdy jsou děti zklamané a mámy frustrované.
Řekněte si, co potřebujete a co ne
Například:„Brambory vezmeme, ty potřebujeme do polévky, čokoládku dneska nekoupíme, doma ještě máme.“ Díky tomu budete starším dětem snadněji vysvětlovat otázku peněz, že nemusíte vykoupit celý supermarket a odvléct jej domů, ale že koupíte jen to, co potřebujete. Nebo se domluvíte, že si dítě může vybrat jednu věc v určité ceně, ale čokoláda, ovoce se může sníst až tehdy, když ji zaplatíte.
Někdy však nepomůže nic, pravidla, domlouvání, vysvětlování. Z tichého naříkání a dožadování se určité věci se vyvine křik, pláč a dětská vzpoura. V takové chvíli nezbývá nic jiného, než zasáhnout. Dítě vzít do náručí a co nejrychleji vyjít ven. Diskutování a vyčinění zuřivému dítěti nepomůže, naopak to zhorší. Objeví se totiž „dobří lidé“, kteří se vám budou plést do výchovy, přispívat svými dobrými radami a společně budou vychovávat vaše dítě.
Velká obchodní centra disponují dětskými koutky. V nich je možno dítě nechat. Hraje si tam pod dospělým dohledem, vy můžete nakupovat v klidu a všichni jsou spokojení. Pro děti však může být frustrující, když je necháte cizím lidem a ještě navíc v cizím prostředí.
Může si to spojovat s nepříjemnými zážitky a může mu to způsobit zátěž, obzvláště dětem citlivým. Je užitečnější, když s vámi bude nakupovat. Je důležité umožnit příjemné nakupování všem členům rodiny a udělat jej pokud možno zábavné.
Společné nakupování může posílit dětské sebevědomí, pocity sounáležitosti. Dítě si trénuje asertivitu, postřeh, sociální chování. Společné nakupování také ukazuje, jak mohou rodiče s dětmi sdílet dospělé povinnosti.
Zdroj: kouzelnavychova.cz